Dr. Jayvant Bhagattjee, BUTM, CMA - Jižní Afrika

Abstrakt prezentace

TCIM na Bali v Indonésii

Záznam prezentace

Indonéská krajina TCIM je hluboce provázána s bohatou kulturní rozmanitostí, která se projevuje zejména odlišnými praktikami na Bali. TCIM („Pengobatan Tradisional, Komplementer, dan Integratif“) je zakořeněna ve staletých tradicích a zůstává důležitou součástí zdravotní péče. Slouží jako primární nebo preferovaná možnost pro mnoho komunit, zejména ve venkovských oblastech a na ostrovech, jako je Bali, kde je zachování kultury klíčové.

Kulturní dědictví: V Indonésii zahrnuje TCIM širokou škálu systémů, zejména Jamu (empirická bylinná medicína), Bali Usada (balijská tradiční medicína založená na hinduistické filozofii, masáži a bylinách), Sinshe (tradiční čínská medicína) a různé domorodé etnické praktiky. Na Bali je TCIM neoddělitelná od hinduistické dharmy a principu Tri Hita Karana (harmonie s Bohem, přírodou a ostatními). Léčení zahrnuje duchovní prvky (mantry, oběti), fyzické terapie (balijské masáže) a komplexní bylinné preparáty (loloh) připravované balijskými léčiteli. Tento systém není pouhou medicínou, ale základním aspektem balijské kulturní identity a každodenního života.
Regulační rámec: Regulace se vyvíjí, ale zůstává roztříštěná. Hlavním národním orgánem je Národní agentura pro kontrolu léčiv a potravin (BPOM RI), která je odpovědná za zajištění bezpečnosti, účinnosti a standardizace kvality tradičních léčiv (Jamu, OT – Obat Tradisional). Mezi klíčové předpisy patří nařízení ministra zdravotnictví č. 003 z roku 2010 o saintifikaci Jamu, které podporuje výzkum založený na důkazech, a zákon č. 36 z roku 2009 o zdravotnictví (čl. 48–49), jenž uznává tradiční zdravotní služby vedle konvenční medicíny. Praxe integrativní medicíny v nemocnicích se řídí zvláštními ministerskými vyhláškami. Regulace obrovského počtu neformálních léčitelů a zajištění konzistentní kvality napříč různými tradicemi však zůstává značným problémem, zejména v případě hluboce duchovních praktik, jako je Bali Usada.

Výzkum a vývoj (R&D): Úsilí v oblasti výzkumu a vývoje se zvyšuje, ale naráží na omezené zdroje. Klíčová zaměření zahrnují:

1. Farmakologické ověřování: Zjišťování účinných látek a mechanismů účinku v bylinách rodu Jamu (např. Curcuma spp., Zingiber officinale) a balijských rostlinách (např. Brotowali – Tinospora crispa).
2. Klinické studie: Hodnocení účinnosti specifických přípravků Jamu (např. na cukrovku, hypercholesterolemii) a balijských terapií (např. při bolestech nebo zotavení po mrtvici).
3. Etnomedicínská dokumentace: Systematické zaznamenávání domorodých znalostí, zejména z odlehlých komunit a jedinečných postupů na Bali. Instituce jako Výzkumné centrum pro tradiční medicínu a léčivé rostliny (B2P2TOOT) v Tawangmangu a univerzity (např. Udayana University na Bali) vedou výzkum, často v mezinárodní spolupráci. Výzkum holistických, duchovních a rituálních aspektů balijské medicíny však zaostává za fytochemickými studiemi.

• Cenová dostupnost: TCIM je výrazně levnější než běžná zdravotní péče.
• Dostupnost: Jamu je všudypřítomná (pouliční prodejci, trhy, moderní balené výrobky) a tradiční léčitelé ji praktikují ve velkém rozsahu, zejména na vesnicích.
• Kulturní přijatelnost: Jamu je v hlubokém souladu s místními názory a světonázory, obzvlášť silně na Bali. Mezi problémy patří proměnlivá kontrola kvality, omezené vědecké informace pro spotřebitele a geografické či ekonomické překážky pro některé marginalizované skupiny – přestože je celkově cenově dostupná. Integrace do formálního zdravotnického systému (Puskesmas – komunitní zdravotní střediska, nemocnice) postupuje, ale nerovnoměrně.

1. Světová zdravotnická organizace (WHO). (2013). Strategie WHO pro tradiční medicínu 2014–2023. Ženeva: WHO.
2. Ministerstvo zdravotnictví Indonéské republiky. (2010). Nařízení ministra zdravotnictví č. 003 z roku 2010 o Svatifikaci Jamu. Jakarta.
3. Ministerstvo zdravotnictví Indonéské republiky. (2013). Vyhláška ministra zdravotnictví č. HK.02.02/MENKES/306/2013 o poskytování služeb komplementární a alternativní medicíny ve zdravotnických zařízeních.
4. Supardi, S., et al. (2019). „Tradiční medicína v Indonésii: od pěstování po klinické využití.“ Journal of Evidence-Based Integrative Medicine, 24, 1–8. doi:10.1177/2515690X19845264.
5. Wirasuta, I. M. A. G., et al. (2018). „Balijská tradiční medicína (Usada): integrace náboženství, tradice a vědy.“ Adv Social Sci Res J, 5(11), 155–164. doi:10.14738/assrj.511.5706.
6. BPOM RI. (2020). Národní pokyny pro rozvoj tradiční medicíny. Jakarta: Badan POM.
7. Mutiarasari, D., et al. (2023). „Veřejné vnímání a využívání Jamu v Indonésii: mapující přehled.“ Journal of Herbmed Pharmacology, 12(3), 375–386.
8. Surata, I. K., & Adnyana, I. M. (2021). „Role balijských tradičních léčitelů (Balian) ve zdravotní péči komunity na Bali.“ International Journal of Ayurvedic and Herbal Medicine, 11(1), 2371–2375.
9. Tilaar, M., et al. (2015). „Biodiverzita a etnofarmakologie indonéského Jamu.“ Procedia Chemistry, 14, 70–77.
10. Astuti, S. M., et al. (2021). „Integrace tradiční medicíny do primární zdravotní péče na Bali: příležitosti a výzvy.“ Bali Medical Journal, 10(3), 1150–1156.

Upozorňujeme, že některé texty obsahují i ​​strojově generované překlady.